Tradice vorařství
Nasedněte na parník a nechte se unášet atmosférou starých časů. „Ahoooooooooj,“ nese se Vltavou tradiční vorařský pozdrav a majestátní vory z jihočeského dřeva plují nerušeně řekou dál. Od Vyššího Brodu až do Hamburku se přes Prahu plavily několik staletí vory svázaného dřeva a dodnes můžeme v Praze nalézat stopy této úchvatné tradice. První spolehlivá zmínka o plavení vorů na Vltavě je z roku 1316, poslední vor doplul na rozestavěnou přehradu Orlík 12. 9. 1960. Pražští plavci obývali starobylou rybářskou osadu Podskalí, dnešní Výtoň, proto se pro ně vžilo také označení Podskaláci. Osada Podskalí existovala již od sklonku 12. století a její obyvatelé získali postupně monopolní právo na obchod se dřevem, které sem bylo připlavováno po Vltavě. Výtoň byla starobylá instituce vybírající mýto ze dřeva připlaveného po Vltavě na pražský trh. Kromě obchodu se dřevem se Podskaláci živili jako plavci na vorech a lodích, v létě těžili ze dna řeky písek a v zimě si přivydělávali jako ledaři.
Z vorařské osady Podskalí se zachovala jedinečná Podskalská celnice na Výtoni, sloužící jako muzeum a spolek Vltavan, založený na podporu nejen vorařů, oživuje vorařské tradice dodnes. Navštivte Muzeum hlavního města Prahy a expozici Zaniklé Podskalí – vory a lodě na Vltavě. Uvidíte věrný model vorového pramene, nástroje používané plavci, a unikátní dvojici původních vesel z voru, která byla náhodně objevena na půdě celnice při její nedávné rekonstrukci. Střed místnosti zaujímá model Podskalí, staré plavecké osady, v podobě, jakou mělo kolem r. 1870.
Tradice nákladní dopravy
Vltava bývala v minulosti důležitou dopravní tepnou. U zrodu dálkové lodní dopravy na Vltavě stáli habsburští panovníci, kteří podporovali splavňování řeky. První loď, naložená rakouskou solí, připlula do Prahy z Českých Budějovic roku 1550. Nákladní lodní doprava na střední Vltavě zanikla koncem 40. let 20. století následkem výstavby přehrad. Mezi Prahou a Mělníkem — na rozdíl od střední Vltavy — nákladní plavba přetrvala až do současnosti. Doprava nákladu probíhala na dřevěných nákladních lodích, tzv. šífech, které byly proti proudu taženy koňmi. Od konce 19. století se používaly k vleku člunů i parníky. Později nastoupily motorové remorkéry a nákladní lodě.
Ledařství
Tradiční způsob obživy, který byl nezbytný k zajištění přírodního ledu, s jehož pomocí se chladilo nejen pivo, ale také uskladňovaly potraviny. V Praze led běžně těžili ledaři přímo ze zamrzlé Vltavy a uskladňovali jej v zemních krechtech. Ledaři bývali obvykle během letního období zároveň voraři. Později pražští hospodští a restauratéři založili obchodní společnost Akciové ledárny, která v letech 1909 až 1911 vybudovala areál Branických ledáren. Led tu byl uskladněn po celý rok a pomocí těžkých nákladních povozů tažených koňmi pak byl během roku rozvážen do jednotlivých hospod po celé Praze a v jejím okolí. Původní provoz ledáren byl ukončen v roce 1954 v souvislosti s výstavbou Vltavské vodní kaskády, jež fakticky způsobila, že Vltava v současnosti vůbec nezamrzá.
Zavřete oči a nechte se unášet do časů, kdy po Vltavě pluly zástupy vorů, a v zimě se z ní sekal led na chlazení piva a prožijte ojedinělé kouzlo Prahy.
Odkaz na Kudy z nudy