„Pusťte prameny do šlajsny, posíláme dřevo,“ tak začínalo plavení šumavského dřeva již od 16. století, které zásobovalo celé České království a také dnešní Německo. Spotřeba dřeva rostla úměrně s rozvojem měst, dolů, hutí i skláren a dříví se stávalo cennou surovinou. Pro šumavské lesy se tak začaly vytvářet první předpisy o hospodaření v lesích. Když byly postupem času zdroje dřeva u měst vyčerpány, stěhovali se dřevaři hlouběji do lesů, a nenásilně tak přispěli v 18. a 19. století k urychlení postupu novodobé kolonizace.
Díky tomu dnes můžeme zažít podmanivou atmosféru dřevařských osad jako je Srní, Filipova Huť a Lenora. Pokud „stromoví duchové“ dovolili dřevorubcům porazit strom, nepřišla na Šumavě nikdy ani tříska nazmar. Z odřezků a třísek se tradičními řemesly – dlabáním, štípáním, hoblováním – vyráběly loubky, okříny, korýtka, sirky, šindele… A v okně každého domu visela dřevěná holubička z jednoho kusu dřeva, která přinášela štěstí.
Krásu šumavských řemesel objevíte na slavnostech ve Volarech a pokud chcete poznat strhující vorařské řemeslo, navštivte Schwarzenberský plavební kanál – zažijete autentické plavení dříví a na unikátní dřevěné lávce v Lenoře poznáte, jak se masivní klády zadržovaly, počítaly a postupně vypouštěly na další zpracování. Užijte si vůni dřeva a kouzlo řemeslné tradice, která je plná dřiny, síly, ale také jemnosti, kreativity a hravosti.
Odkaz na Kudy z nudy